Tentokrát jsme s našimi třemi otázkami pro Bulvár zastihli Václava Kulhánka alias Krychliče doma. Zrovna bylo léto, o jehož způsobu Vladislav Vančura tvrdil, že se mu zdá poněkud nešťastný a tak Václav Kulhánek seděl doma. Ale mohl se na druhou stranu radovat, že nemusí zalévat zahradu...

Je to pár dní, co máme novou vládu, co na ní říkáte?

Mám pocit, že lidi, kteří by tam měli být, kteří mají kredit vést tento stát, o to nemají vůbec zájem. Toto není podle mého ta první garnitura. Ti jedničkoví lidé nad tím mávnou rukou a nešli by do toho, čili dneska se do vlády dostávají lidé, kterým nejde o to to tady bezvadně vést a udělat z toho krásnou republiku, každýmu jde o to svoje, o penízky a svůj vlastní prospěch. Když to nejsou jedničkoví lidi, tak to jsou dvojkoví... Už nevíme, koho bychom vybrali, tohohle jsme vyhodili, tak tam dáme toho, koho jsme splašili. Je to jako když máte krásnej ohoz, ale samou záplatu.

Teď je léto, období cestování. K výletům do ciziny člověk obvykle potřebuje nějakou cizí řeč a také se říká, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Kolikrát vy sám jste člověkem? Považujete znalost cizí řeči za důležitou?

Je jasný, že je to důležitý. Dnešní mladí, to je něco jiného, než my. Když jsem chtěl na střední škole studovat angličtinu, tak mi to zakázali. Mohl jsem si vybrat mezi ruštinou a němčinou. Vybral jsem si francouzštinu, což bylo považováno za něco výstředního. Tehdy jsem se francouzsky domluvil, ovšem za ta léta se všechno zapomíná. Pokud bych do toho znovu vešel, ten jazyk by se asi obnovil. Anglicky se jakž takž domluvím, rusky asi taky. Dneska už to ale v podstatě nepotřebuju, protože si můžu kdykoliv najmout překladatele nebo tlumočníka. Mnohokrát jsem to používal. Jinak se ale běžně domluvím na tom, kde se najím, kdy mi co odjíždí nebo kde je záchod.

Skončilo mistrovství světa ve fotbale. Sledoval jste ho, zajímají vás takové věci?

Zajímá mě to vzdáleně, protože mi nějak nebyly dány buňky na sport. Ale když bylo finále, seděl jsem na Pergole, kde se to sledovalo uvnitř i venku. Mě bylo v podstatě jedno, kdo vyhrává, nikdy jsem neměl ambici být první. Byl jsem rád, že se můžu zúčastnit, nemusel jsem vyhrát. V kumštu to ani nejde rozhodnout, kdo vyhrál.

Sledoval jsem pád Bastily, to bylo nádherný, to bylo lepší, než nějaký mistovství. Říkal jsem si, co musel ten hodinový ohňostroj stát peněz...