Popis příběhů, které se odehrály v Tyršákách a na autobusáku, je jen pro silné povahy. Agresivita adolescentů vůči obětem je zarážející a míra brutality zaskočila i policisty, kteří oba případy řešili.

AUTOBUSÁK, 2015

Začněme tím čerstvějším případem. Třetí srpnový den přijeli na autobusák dva mladíci, kteří se na zábavu večera, tedy v jejich podání poprání se s někým, vybavili mimo jiné vzduchovou pistolí nebo boxerem. Cílem agresorů se stal pětapadesátiletý podnapilý bezdomovec Rudolf, původem ze Slovenska. Oba kluci ho mlátili, kopali, stříleli do něj ze vzduchovky, mlátili ho do hlavy a obličeje boxerem, dupali po něm, snožmo mu skákali na břicho… Aby toho nebylo málo, z batohu mu vzali nůžky, kterými ho bodali do hyždí, stehen a genitálií, do kterých mu navíc stříleli ze vzduchovky. Z bezdomovcovy francouzské hole sundali gumovou koncovku a hůl mu vsunuli do análního otvoru. Stále ještě žijícímu muži zapálili vlasy a pak je hasili nohama. Celé to trvalo zhruba půl hodiny.

Klec padla poměrně rychle. Čtyři dny po útoku si už násilníci prohlíželi budovu kriminálky zevnitř a začalo jim docházet, co provedli. Bravurní kousek policie se podařil především díky kamerovému systému. Hoši se vyskytovali na záběrech z okolí v inkriminovanou dobu a po zveřejnění snímků v médiích už to šlo ráz na ráz.

TYRŠÁKY, 2010

Zatímco letošní násilníci skončili čtyři dny po činu v teplákách, šest agresorů z Tyršáků běhalo na svobodě rok, teprve pak zacvakla pouta. Jak už bylo řečeno, tehdejší útok na dvojici bezdomovců Jaroslava Jičínského alias Satana a Lumíra Potůčka nebyl tak zvrácený, i v něm ale bylo brutality víc než dost. Partička, která si vybíjela frustraci z přechozího střetu, ze kterého odešla poražená skupinou sportovců, zaútočila sice beze zbraní, ovšem surové mlácení pěstmi a kopání po pěti minutách určilo jasné vítěze nevyprovokovaného boje. Pachatelé po nerovném boji odešli, aby se ale zhruba po hodině vrátili a v mlácení obou obětí pokračovali. Když dostatečně vybili svoji agresi, oběti pomočili a z parku odešli. Výsledek? Smrt jednoho bezdomovce, těžká zranění s celoživotními následky u druhého.

BEZDOMOVCI V OHROŽENÍ? KDEPAK, MY VŠICHNI!

Mladíci buď na prahu dospělosti nebo těsně za ním jako útočníci, bezdomovci jako oběti. To je nějaká nová zvrácená hra mladých násilníků? Mají se bezdomovci bát toho, že je jen tak pro zábavu umlátí všehoschopní agresoři? Ovšem ani v jednom z popisovaných případů to tak nebylo. Jak první šestice pachatelů, tak i oba mladiství obvinění z letošního činu, se prostě vydali ven poprat. To, že se v obou případech stali obětí lidé bez domova, je zřejmě jen shodou okolností. Je to sice jenom spekulace, ale cílem útoku agresorů se mohl stát kdokoliv z nás. Ostatně, vzpomeňme na to, že než šestičlenná partička v roce 2010 napadla dva bezdomovce, zaútočila na čtyři kolemjdoucí. To ale byli sportovci, tělesně zdatní veslaři, kteří se útoku hravě ubránili.