Ve skrytu svojí duše jsem flegmatik, ovšem vytáčí mě, když něco zbytečně nefunguje tak jak má, což ze mě navenek dělá cholerika. Tuhle jsem po dlouhé době vyrazil do práce autem. Jednak jsem potřeboval obstarat něco, co by s kolem šlo špatně, druhak mi nebylo úplně dobře. Trochu se na mém organismu podepsala nedávná výrazná změna teplot a jízda v průtrži mračen. Takže jsem sedl do auta a vyrazil.

Podotýkám, že za dobu, kdy jezdím prakticky výhradně na kole, jsem odvykl takovým laskominám jako jsou zácpy. Když nad tím tak přemýšlím, ani nevím, zda jsem něco podobného na cyklostezkách viděl. V autě je to ovšem jiné. Jen jsem vyjel na hlavní a urazil pár stovek metrů, bác… Všichni jeli krokem. Sakra, proč? Jo tááák, on tam fešák kartáčuje v doznívající dopravní špičce silnici. Šine se u krajnice patnáct za hodinu a za ním štrůdl aut, jejichž řidiči okusují volanty. Co na tom, že v civilizovaných zemích se tohle dělá v noci a za dne se to provádí jen tam, kde by randál čistícího vozu budil obyvatele přilehlých domů. Úspěšně jsem předjel a frčím dál. A ejhle, debilní cedule s ještě debilnějším smajlíkem… Musíme to opravit. Jasně, proti tomu žádná, byly tam díry, to je bezva, že tam alespoň na ty dva tři roky položí hlaďoučký asfalt. Ale proč, když se stejnou cestou vracím večer, není na stavbě ani noha? Chápu, že u silnice mezi Horní a Dolní se frčí na jednu směnu, ale na jedné z tranzitních silnic krajského města, na místě, kde by ruch stavebních strojů běžících non stop nikoho neomezoval, večernímu zapíchnutí lopat do písku prostě nerozumím. Ale to asi budou „technologické pauzy“… Naštěstí mě už v krku neškrábe, tak sbohem silnice!!! milos.spacil@ev.cz