Při oficiální návštěvě nových Tyršových sadů politiků s novináři jsme procházeli po nové betonové promenádě a poblíž míst, kde stála proslulá Rotunda, se zrak přítomných stočil na bývalá jatka. A primátor spolu s náměstkyní Dvořáčkovou shodně tvrdili, „že to půjde k zemi.“ Příští rok zde bude jen tráva. Trochu mě to donutilo k zamyšlení, když jsem viděl ty jiskřičky nadšení v jejich očích.

Vždyť to mají živnostníci jako své působiště! To nejsou žádní boháči a nemohou si postavit halu někde za městem. A mít takovou radost z toho, že někoho vyhodím a zbourám mu provozovnu, mi z hlediska podpory podnikání nepřijde vážně ideální. Město inkasuje nemalé částky za pronájem každý měsíc. Pokud se stavby zbourají, tak našemu obvodu přibude výdaj za sekání trávy v desítkách tisíc korun ročně. Tudíž se ptám: „Vážně má smysl bourat cokoli, když nevím, co tam vlastně chci v budoucnu mít?“