říká vyšetřovatel brutálních útoků na bezdomovce Robert Veleta

Krajská policie úspěšně vyřešila oba případy napadení bezdomovců, které od sebe dělí pět let. Po přibližně roce byla dopadena šestice pachatelů napadení dvou bezdomovců v Tyršových sadech v roce 2010, čtyři dny trvalo zadržení dvou mladistvých, kteří letos počátkem srpna zaútočili na muže bez domova na autobusovém nádraží. Oba případy spojuje mimo jiné osoba jejich vyšetřovatele, kterým je kpt. Mgr. Robert Veleta. Jak jsme vám slíbili v tištěném Bulváru, přinášíme s ním nyní na webu rozhovor.

Oba případy jsou si hodně podobné, v obou napadli mladí násilníci brutálním způsobem bezdomovce. Máte také pocit, že obě situace snesou srovnání?

Dá se říct, že ano. Oba případy mají určitou úzkou souvislost, minimálně v objektu napadení, tedy, že v obou případech došlo k útoku na bezdomovce. Ve způsobu napadení je ale jen zdánlivá podobnost. V prvním případě se jednalo o použití úderů, kopů, skoků, naskočení. Ve druhém případě je způsob napadení brutálnější, a to za použití dalších nástrojů, případně zbraní. Míra brutality letošních útočníků je daleko závažnější, byť útok šesti lidí oproti dvěma je samozřejmě při srovnání brutality podobný.

Útočníci z letošního srpna si s sebou vzali zbraně. Dá se tedy říct, že se na útok připravovali, zatímco násilníci z Tyršových sadů jednali z momentálního pohnutí?

V obou případech je velká podobnost v tom, že je to zjevně bezmotivní jednání. Žádná z obětí nezavdala příčinu k útoku. Útočníci obou případů se vyjádřili v tom smyslu, že neměli žádnou zvláštní motivaci k tomu, aby jednali tak jak jednali. V obou případech řekli, že se šli poprat.

V případě z roku 2010 si pachatelé nejprve vybrali špatné oběti a sami byli zmláceni. Veslaři, které přepadli, měli přece jenom větší sílu a byli zručnější. Takže si pachatelé šli následně vybít zlost a ponížení do Tyršáků. Veřejnost v této souvislosti velmi citlivě vnímala fakt, že si tu zlost nešli vybít cíleně na bezdomovcích, oni se šli poprat a napadnout kohokoliv, kdo by tam tou dobou byl. Lidé si uvědomili, že kdokoliv, kdo by tam tehdy šel, mohl skončit podobně.

Ani v letošním případě si nemyslím, že by se útočníci šli poprat s bezdomovcem. Kdyby tam ležel kdokoliv jiný, tak by to pravděpodobně schytal.

Tehdy ani nyní nebylo útočníky řečeno, že by šli napadnout bezdomovce. Nemyslím si proto, že by v jednom nebo ve druhém případě byli cílovou sociální skupinou bezdomovci. Oběti byly náhodné.

Když si laik přečte, co se při obou útocích odehrávalo, připadá mu míra brutality, s jakou se napadení odehrála, až zarážející. Vy jste zkušený policista, jaký je na to váš pohled – je to nad rámec běžných případů nebo se s takovým jednáním pravidelně setkáváte?

Jsou tři typy napadání. Násilí vůči osobě existuje za použití zbraně, střelné nebo chladné, dochází při něm k zásadní devastaci oběti, jejímu zneškodnění, kdy dojde k tomu nejzávažnějšímu následku - smrti. V takovém případě se nedá mluvit o napadení trýznivým způsobem, kde by oběť dlouhou dobu trpěla. Další možností je napadení beze zbraně nebo se zbraněmi, které nemohou způsobit oběti smrtící následek.

Brutalita v případech, kdy poškozený není schopný obrany, je nejvyšší.

Zejména letošní případ se vyznačoval její velkou mírou, veřejnost popudil způsob napadení, délka trvání útoku a použité nástroje. Já to ani nemusím chápat, ale nechápou to hlavně známí a rodinní příslušníci obviněných, že tihleti dva kluci byli vůbec něčeho takového schopní. Dokud nebudu mít znalecké posudky z oboru psychologie a psychiatrie, tak ani nedokážu rozklíčovat jejich motiv, prožívání a jednání v době útoku.

Jak na vás v obou případech pachatelé působili? Jak nesli zadržení, výslechy… Dá se jejich chování srovnat?

Vezmu ten čerstvý případ. Nezletilí mladíci se při zadržování chovali bezemotivně, v tu chvíli si asi neuvědomovali, co je čeká, co se s nimi bude dít. V průběhu zadržení, tedy těch osmačtyřiceti hodin, než případ předáváme soudu s návrhem na vzetí do vazby, si začali uvědomovat, co udělali, co je zřejmě čeká a jejich chování se měnilo od apatie ke strachu. Strach, trochu větší emoce. Nehráli si na hrdiny, spolupracovali.

Případ Tyršovy sady. Tam je to samozřejmě otázka délky trvání objasnění. Ty kluci měli čas se domlouvat, byli otrlejší, také trochu starší… Od začátku si uvědomovali, co udělali. Dva, kteří nejvíc spolupracovali, dokonce tvrdili, že by to stejně nevydrželi a šli by se přihlásit. Tato skupina byla zadržená na dvě části. Nejprve byli tři obvinění a tři svědci, během vyšetřování jsme ale i tuto trojici obvinili. Osmdesát procent pachatelů z Tyršových sadů se chovalo arogantně, povýšeně. Úplně jiné chování než ti letošní.

Po šestici pachatelů případu z roku 2010 jste pátrali zhruba rok, letošní útočníci byli zadrženi po čtyřech dnech. Čím to bylo? To ti první byli tak chytří nebo ti druzí naopak tak hloupí, že se nechali brzy chytit?

To je jednoduché. V roce 2010 jsme neměli zásadní prvotní informace. Letos nám velice pomohly operativně pátrací prostředky a pomoc veřejnosti. Z taktických důvodů vám k této otázce nemohu říci více.

Část pachatelů z roku 2010 jste obvinili z vraždy, soud je všechny odsoudil za ublížení na zdraví. Letošní pachatelé jsou zatím obvinění z ublížení na zdraví, je přitom možné, že obvinění bude překvalifikováno na vraždu. Na čem to záleží?

Jasným případem vraždy je takový, kdy někoho zastřelím, ubodám, prostě ho zbavím života. Tam není o čem pochybovat. Rozdíl mezi vraždou a těžkým ublížením na zdraví s následkem smrti je velmi tenká hranice, kterou tvoří subjektivní stránka jednání pachatele. Jde o to, že k obvinění z ublížení na zdraví dojde tehdy, když nemáme prokázaný jasný úmysl pachatele oběť usmrtit. Oni šli oběť zmlátit a dokud my jim neprokážeme minimálně nepřímý úmysl usmrtit, nemůžeme hovořit o vraždě. Tyto otázky budeme mít zodpovězené až v průběhu přípravného řízení dalšími výslechy, znaleckými posudky a podobně. Pak můžeme rozhodnout o změně kvalifikace obvinění na vraždu. V tomto případě by se tak jako tak nejednalo o přímý úmysl, ale o nepřímý. Ten by spočíval v tom, že pachatelé byli přinejmenším srozuměni mírou brutality, délkou útoku, použitými nástroji s tím, že obět zabijí.

Nezlobte se teď na mě, ale mám dojem, že nejste úplně spokojený s tím, že pachatele z roku 2010, které jste obvinili z vraždy, soud nakonec odsoudil za ublížení na zdraví? Zároveň mám dojem, že se i v tomhle letošním případě přikláníte k tomu, že by to spíš měla být vražda…

Na to je jednoduchá odpověď. Jsem toho názoru, že každý brutální následek násilí vůči bezbranné oběti by měl být vždycky vraždou.

V těchto dvou případech je to těžké ublížení na zdraví jenom proto, že oběti nebyly zabity na místě a útočníci nepoužili takových nástrojů, které by vedly jasně ke smrtelnému následku.

Osobně musím jako případná oběť říct, že budu raději rychle zabit pistolí než trýznivě umlácený klackem…

My v této souvislosti uvažujeme ještě o právní kvalifikaci, která mluví o zvlášť zavrženíhodném způsobu provedení, zvlášť brutálním a trýznivým způsobem, ale toto se objevuje pouze pro ustanovení vraždy. V paragrafu těžkého ublížení na zdraví to zaneseno není.

Mladistvý pachatel prvního případu je už na svobodě. Sledujete takové věci, zabýváte se třeba tím, jak se venku z vězení chová, jak to máte?

Nemáme to nijak. Nevím o tom, že by byl některý z odsouzených v rámci případu z roku 2010 propuštěný, nemáme ani čas to evidovat. V případě, že by se nám informace někde s touto zájmovou osobou propojila, tak se to dozvíme.