říká bývalý šéf bohdanečských strážníků Pavel Řehoř

Tak dlouho se chodí s četníkem k soudu, až se četník odsoudí, dalo by se modifikovat zastaralé rčení o vědru a vodě. Alespoň na Pardubicku, kde musel po udělení podmínky a jejím potvrzení nadřízeným soudem skončit na pozici vrchního strážníka Městské policie Lázně Bohdaneč Pavel Řehoř. Opakovat znovu okolnosti dvou případů, které skončily u soudu, nemá v regionu, v němž je bohdanečská městská policie dostatečně proslulá, nemá smysl. Bulvár ale zajímal názor hlavního aktéra, už zmíněného bývalého šéfa bohdanečské „četnické stanice“.

V polovině ledna potvrdil odvolací soud podmíněné tresty pro tebe a tvého bývalého kolegu Patrika Trojana. Jak teď zpětně hodnotíš jak odsuzující výrok soudkyně okresního soudu, tak následné potvrzení rozsudku krajským soudem? Cítíš třeba křivdu?

Docela ano. Pořád nějak nechápu, co jsme udělali špatně.

Jak si vysvětluješ to, že vás třikrát okresní soud osvobodil, pak krajský soud nařídil výměnu soudce a poté „už to šlo“?

Trochu mi to připadá, že nešlo o konkrétní případy, které se soudily, ale o „zakázku“. Je zvláštní, že když se nedaří nás odsoudit, že se k takovému netypickému kroku, jako je výměna soudce, někdo rozhodne bez ohledu na to, co zaručuje Listina práv a svobod. Je zvláštní, že prvnímu soudci je v usneseních vyčítáno, že v podrobném rozsudku na 26 stran nezdůvodnil dostatečně to a ono a celé to vytýkání je směřováno k tomu, aby okresní soud neprokazoval vinu, ale odsoudil strážníky, protože sami neprokázali nevinu. A pak se u nové soudkyně spokojí odvolací soud s rozsudkem, kde nejsou ani vypořádány námitky obhajoby a ze znaleckých posudků jsou citovány věty, které posudky vůbec neobsahují.

Městská policie v Bohdanči byla hodně vidět. Na jednu stranu díky vybavení, a to ne zcela obvyklému, na druhou stranu díky faktu, že přes Bohdaneč si málokdo troufnul jet rychleji, než dovoluje zákon a veřejně známý byl i nekompromisní přístup. Myslíš, že vaše odsouzení mohlo být „na objednávku“?

Ano, to si myslím. V republice je mnoho lidí, kteří si myslí, že je policie nebude obtěžovat ani za špatné parkování a na to my jsme neslyšeli. Museli jsme za ty roky naštvat spoustu lidí, kteří něco provedli, ale jinde by jim to prošlo.

Jaké vlastně byly za tvého působení v čele MPLB vztahy vás, bohdanečských četníků, a třeba kolegů z Policie ČR? Vládla tam třeba nějaká nevraživost?

Někdy mi to připadalo, že jde o nepochopení a nějaké obavy z konkurence, ale vždy jsem byl zastáncem toho, že jsme na jedné straně barikády, ale často jsem jen zíral, co někteří jedinci dokáží nadělat za dusno, než by sami ukázali, že také umí dělat svoji práci, za kterou jsou placeni. Ať se oficiálně prezentuje na veřejnost, jak je to všude skvělé, mám zprávy od velké řady kolegů z celé republiky, že obecní policie se nějak stávají překážkou. Řada nedorozumění vznikla i proto, že byl někdo u něčeho chycen a chtěl to nějak nestandardně řešit a to u nás „narazil“. Musím ale konstatovat, že například za poslední dva roky se to konkrétně v L. Bohdanči hodně zlepšilo, ale je to vždy o konkrétních lidech ve funkcích různých stupňů (hlídkovým okrskářem počínaje) a jejich skutečné ochotě pracovat. Jako všude.

Odsuzující rozsudek k podmíněnému trestu vám potvrdil krajský soud a odsouzení je tedy pravomocné. Co konkrétně to pro tebe znamená a jaký bude tvůj další postup v téhle věci, bude-li nějaký? Nebo ses s tímhle faktem smířil?

Nesmířil. Vždyť jsme dělali, co jsme se učili v odborné přípravě a různých kurzech. Pokud by zůstal v platnosti rozsudek, pak by znamenal změny pro všechny obecní policie ale i policii státní. Nevím, zda to někdo vůbec domyslel, když se rozsudek vydával. Znamenalo by to, že pokud chce policie zjistit totožnost svědka trestného činu (a obecní policie má v zákoně výslovně stanoveno, že podezření z trestného činu musí doložit důvody a důkazy – tedy zjištění totožnosti svědka pro případné další řízení je nezbytný úkon, který v minulosti požadovali po strážnících právě orgány justice), pak ve chvíli, kdy se silně opilý podezřelý k trestnému činu na místě dozná, pak nemá policie právo „obtěžovat“ další osoby zjišťováním totožnosti, bez ohledu na fakt, že to podezřelý po vystřízlivění třeba popře, nebo si to prostě jen nebude pamatovat. Znamenalo by to, že pokud někdo nezastaví policii na výzvu, a ujíždí jen 3 minuty (sice ujede asi 6km), pak policie nesmí po dotyčném chtít, aby si dal ruce nad hlavu, protože při „běžném dopravním přestupku“ to je nestandardní požadavek. Je asi i zbytečné zmiňovat, že by pak policie ani nesměla zohledňovat svoje znalosti, že ujíždějící řidič spáchal v minulosti trestné činy typu loupežného přepadení benzínky, žhářství apod., a že policie by mohla využít oficiální informace, že by řidič mohl užívat drogy. Nic na tom, že podle judikátu Nejvyššího soudu je řidič jedoucí rychle po městě nebezpečným pachatelem a obecní policie vůči němu je oprávněna použít i zbraň. Na Pardubicku asi není 180-200km/h rychlá jízda. Asi nebude trvat dlouho, než právníci pachatelů takových „běžných“ dopravních přestupků a pachatelů usvědčených „nezákonně“ ztotožněnými svědky začnou tento soudní výklad zákona uplatňovat. A pak tedy policie bude zasahovat jen, až když takový řidič někoho porazí a zabije, do té doby nebude mít policie právo k zásahu. A soudy pak budou takové obviněné pouštět, protože nebudou zajištěny žádné důkazy o jejich skutku. Bude stačit, aby v době dopadení souhlasil, že to provedl a pak už nebude moct policie žádné další úkony provádět. Samozřejmě, že to řadě lidí bude vyhovovat a ti slušní budou zase jen tiše trpět. Jsme přece Češi. A k vítězství zla přece stačí, aby dobří lidé nedělali nic.

Oprav mne, pokud se mýlím, ale pokud byste se proti zářijovému rozsudku okresního soudu neodvolávali, vztahovala by se na vás novoroční prezidentská amnestie, je to tak?

Ano, vztahovala by se.

Pravomocný rozsudek ti znemožňuje pracovat ve své dosavadní funkci vrchního strážníka MPLB. Jaké je teď tvoje pracovní zařazení, co děláš, pracuješ stále pro město?

Velmi zjednodušeně řečeno dělám nějaké nepolicejní administrativní práce, starám se o odchyt toulavých psů, vyřizuji údržbu vybavení a vozidel apod.

Předpokládám ale, že se k rozsudku nepojí nějaký doživotní zákaz práce u policie nebo v jiných ozbrojených složkách. Jak dlouho nemůžeš vykonávat svou dosavadní práci? A budeš se chtít, pokud by dovolání k Nejvyššímu soudu nic na věci nezměnilo, chtít k práci u policie vrátit?

Pokud by dovolání potvrdilo rozsudek Krajského soudu, pak rozhodně nechci u policie v tomto státě pracovat, i kdyby mi uplynula zákonná lhůta, po kterou nyní nemůžu být strážníkem. Asi není samo sebou, že víc, než často, slyšíme v mediích, v jak špatném stavu je soudnictví, jak státní zastupitelství potřebuje reformu, jaká je korupce ve veřejné správě. Asi to dost vypovídá o stavu naší společnosti. Je pak otázkou, zda společnost skutečně chce, aby někdo dělal pořádek.

Když se dnes zpětně podíváš na průběh těch dvou událostí, za které jste byli odsouzeni, udělal bys nyní se svou zkušeností z důsledků něco jinak? Neříkáš si třeba, tohle jsme dělat nemuseli, mohli jsme postupovat jinak?

Myslím, že zákroky byly provedeny správně, ale asi jsme to dost podcenili v začátku vyšetřování, když jsme některým krokům nepřikládali potřebnou váhu a jen si říkali, nic jsme neudělali, tak přece nemusíme dokazovat svoji nevinu. A taky byla chyba, že jsme následně po zákroku důsledně neřešili liknavý přístup konkrétních policistů, kteří si například nepřevzali podezřelého.

Jak se rozsudek podepsal na tvém osobním životě? Přece jenom jsi přišel o práci, k tomu stres z vlekoucího se projednávání případu…

Moc mi to nepřidalo, hlavně zdravotně, ale ani mne to nezlomilo.

Jak na to vaše odsouzení reagovali lidé? Určitě se našla spousta těch, kteří byli rádi, že kovbojové z Bohdanče dostali za uši…

Přesto, že jsem očekával zával reakcí od posměváčků a jiných prudičů (většinou skrytých v anonymitě), byla takových jen hrstka v tom ohromném počtu došlých reakcí. Drtivá většina nám vyjádřila podporu. Přece jenom je MPLB za ty roky vnímána jako funkční instituce, která pomáhá slušným a porušení zákona řeší nekompromisně „padni komu padni“.

A nakonec: když se ohlédneš za svým působením u městské policie. Co ti to dalo a co naopak vzalo?

Dalo mi to zkušenosti a pocit z dobře vykonané práce. Pomohl jsem spoustě lidem v ohrožení života. Zachránil jsem i několik životů. A ukázal jsem, že to jde, když se chce, že většinou se problém dá vyřešit jen tím, že někdo zvedne zadek a půjde udělat svoji práci, za kterou je koneckonců placen a že nebude vymýšlet výmluvy, proč to nejde. Taky jsem ale zjistil, že vám největší zle pak dělají ti, kteří by měli stát na stejné straně, ale že když ukážete, že vyřešit problém je jednoduché, tak to vlastně není řadě lidí po chuti a pak vám to dají sežrat. Takže mi to vzalo řadu idejí. A taky mi to vzalo rodinu a zdraví, ale to už k tomu asi patří. Jinak by asi všude na světě neměli největší rozvodovost hasiči, vojáci a policajti. A asi by se u nich neřešil velmi častý syndrom vyhoření. To si asi ale z těch, kdo to nezažil, jen málo kdo uvědomuje.