21/12/2012 - Pokud neslouží lidem ve farnosti, je na cestách. Domluvit rozhovor s farářem Zbigniewem Czendlikem z Lanškrouna je téměř nadlidský úkol. Zejména v adventním čase. Nakonec jsme si povídali po telefonu během jeho jízdy do Žiliny, kam mířil na další z vánočních koncertů Lucie Bílé. Během našeho povídání sice dvakrát zapomněl odbočit, nijak to však neubralo na jeho upřímné zpovědi o tom, jak prožívá adventní čas a co pro něho znamenají Vánoce. 

V každoročním bláznění před vánočními svátky a před koncem roku je toho tolik potřeba stihnout a dodělat. Zbývá vám čas na zklidnění a sebesoustředění při všech vašich aktivitách?

Řeknu to takto: moje poslání není být klidným, znamená být plně nasazeným, být v pohybu, protože Vánoce připravuji pro druhé. Musím vše připravit tak, aby si mohli užívat. Jsem v tento čas něco jako topič, který se stará, aby o Vánocích bylo v bytě teplo. Topič, který se snaží lidi zahřát na srdíčku.

Adventní doba je obdobím radostného očekávání a těšení se na narození Ježíška. Dříve lidé o adventu drželi půst a věnovali se modlitbám, dnes se utápějí ve vánočním shonu, shánějí dárky, uklízejí, pečou cukroví…

Starý biblický příběh zrození Ježíše Krista je zdrojem lásky a radosti každého z nás. Příprava na Vánoce, které patří k nejrozšířenějším církevním svátkům, vyžaduje nejen duchovní přípravu, ale také hmotnou. Někteří lidé se pohoršují, že se příliš soustřeďujeme na dárky. Je to stará písnička, opakuje se každý rok. Když myslíme na své blízké, chceme to potvrdit i darem. V poslední době však pozoruji změnu, ta se projevuje v pospolitosti. Lidé se sbližují, setkávají se na náměstích, povídají si spolu, popíjejí víno, nebo horký puč.

S čím je pro vás spojený advent?

Pociťuji, že advent je pro mě každým rokem krásnější. Vidím to u nás v Lanškrouně. Lidé se scházejí na adventních koncertech, které vyplňují předvánoční čas v našem městě. Není to jak před deseti lety, kdy jsme advent trávili jen v supermarketech, ale scházíme se na trzích, nebo u nás třeba na farní zahradě.

Kdy začínáte přemýšlet o programu?

Program začínám připravovat dlouho dopředu. Dnes to mám zařízeno tak, že u toho nemusím být. Dokonce si myslím, že beze mě adventní koncerty fungují lépe. Maskuji tím svou nepřítomnost. Farníci ani netuší, že během čtyř adventních týdnů najedu šest tisíc kilometrů. Odpoledne odjíždím a ráno už jsem na faře a vyřizuji agendu. Myslím, že to zvládám.

Téměř dvě desetiletí žijete vy, polský farář s českým občanstvím, v Lanškrouně. V čem se z vašeho pohledu podobají Vánoce v Polsku a v Čechách. Dodržujete české vánoční zvyky nebo máte raději polské?

Dodržuji české vánoční zvyky, přizpůsobil jsem se. Když jedu domů, ctím polské zvyky. Velmi se podobají. Jen v Polsku jsou ještě více štědřejší, ještě více materiální. Vše je vyvážené návštěvou kostelů a bohoslužeb. Asi těžko budeme hledat Poláka, který by nebyl o Vánocích v kostele. Myslím, že je to určitá národní tradice.

Jak prožíváte Vánoce vy osobně?

Pro mě jsou Vánoce pracovní, je to určitým způsobem i stresující období. Dolehne na mne tíha odpovědnosti. Přeji si, aby ti co přijdou do kostela, se cítili dobře a příjemně. Lidé mě znají, že jsem společenský a milý, ale o vánočních svátcích se mnou moc zábavy neužijí. Většinou mě potkávají jen v kostele, tam ze sebe dávám všechno.

Jakou podobu měl pro vás Ježíšek?

U nás doma stál vedle vánočního stromečku betlém, byl i v každém kostel. Od dětství jsem měl vypěstovanou představu Ježíška z betlému, představoval jsem si ho jako svaté dětátko, plačící na seně.

Obdarováváte druhé svou laskavostí, otevřeností a humorem. Kdo obdarovává vás?

Já jsem šťastný člověk, mám každý den Vánoce, ježíšek mě obdarovává denně. Možná mě obdaroval i tím, že mám možnost kolem sebe vidět jak sociálně slabé lidi, tak sociálně silné. Díky těm sociálně silným tak mohu nadělovat dárky těm, kteří mají hluboko do kapsy. I letos mám pro potřebné rodiny a bezdomovce nachystané dárkové poukazy. Za nejkrásnější dárek, který můžu na Vánoce dostat, považuji, když lidé odcházejí z kostela spokojeni, s rozzářenýma očima.

Na který dárek nikdy nezapomenete?

Dárek, na který nezapomenu, je z raného dětství. Jako kluk jsem našel pod stromečkem velké dřevěné auto. Musel jsem být moc malý, protože si pamatuji, že mě sourozenci posadili do korby a jezdili se mnou po pokoji.

Pamatujete, jak vypadaly první Vánoce strávené v Čechách?

Pamatuji moc dobře, prožil jsem je na faře v Náchodě. Musím říci, že mě trochu šokovaly. Sváteční jídlo vypadalo jako normální oběd, podávala se rybí polévka, bramborový salát a kapr. Nemohl jsem pochopit, proč Češi nazývají tento den štědrým. V Polsku se servírovalo dvanáct chodů a sváteční večeře trvala hodinu dvě.

Půlnoční mše v kostele svatého Václava vzbuzují různé pocity. Jedni si nemohou vynachválit rockovou muziku, druzí naopak touží po Rybovce. Co vás vede k takové rozmanitosti?

Rybovka je krásná, ale chtěl jsem půlnoční mši nějakým způsobem zpestřit, když jsem viděl, že na ni chodí hlavně mládež. Považuji půlnoční za příležitost, jak nějakým způsobem lidi oslovit a pohladit je po srdci. Rocková půlnoční se osvědčila. Pak jsem dal kapele odpočinout, volil jiné varianty, které by byly technicky méně náročné a kde by se nemuselo na Štědrý den angažovat tolik lidí. Letos doprovodí mši tradiční hudba a koledy v podání skupiny PPS z Ústí nad Orlicí, která se osvědčila dvanáctého prosince, kdy jsme zpívali s Českem koledy. Pohodová muzika v jejich podání bude znít kostelem již půl hodiny před půlnocí.

Neodvádí vás rozličné společenské povinnosti od poslání kněžského?

Poslání kněze vnímám obecněji, neznamená to být jenom stále přítomen ve farnosti. Své kněžství na společenských akcích neodkládám, nevystupuji tam za svou osobu. Snažím se stále působit jako kněz Zbigniew Czendlik a naplňovat své poslání. Nejvíce lidem vadí, zejména těm, co mě nemusí, že občas nejsem v Lanškrouně k zastižení. Na to jim odpovídám: Dělám to pro vás, abyste si ode mě odpočinuli.

Lanškroun proslavilo vaše přátelství s Lucií Bílou. Zůstává váš vztah stále tak krásný a čistý jako na počátku?

Vztah je čím dál lepší. Známe se přes patnáct let a stále si vykáme, máme k sobě větší úctu. Musím podotknout, že tomu chce málo kdo věřit. Doprovázím jí tři roky při koncertech. Při pohledu do zákulisí smekám před jejím nasazením. Mám z toho komplex, že dělám málo. Říkám si, když toho zvládne tolik taková křehká žena, měl bych přidat.

Stal jste se součástí Vánočního turné Lucie Bílé. Jaká je vaše role?

Spolupráce začala před třemi lety. Tehdy Lucka požádala kardinála Dominika Duku o patronát. Společně s Petrem Maláskem pak vymysleli, že bych mohl být vyslancem kardinála na těchto předvánočních setkáních. Vánoční turné je specifické. Na ostatních koncertech Lucka vykládá vtipy, žertuje, tady mluví minimálně, jakoby se doplňujeme. Jsem takovým malým moderátorem jejich koncertů. Nedávno seděl v hledišti i Jaromír Jágr. Potkali jsme se po koncertě a slavný hokejista, kterého si moc vážím, pochválil můj projev. Právě díky ohlasům posluchačů získávám zpětnou vazbu, že tato kombinace se jim líbí.

Konec roku je obdobím, kdy rekapitulujeme události předchozích měsíců. Přemýšlíme co nás čeká v roce příštím.

Předsevzetí si nedávám. Vždy, když se ohlížím za uplynulým rokem, tak si říkám, že mě ten nahoře musí mít hodně rád. Nemám důvod si stěžovat. Mrzí mě, a za to se opravdu stydím, že neodpovídám na e-maily, esemesky, nebo neberu telefony. Mám dluh vůči mnoha lidem.

A jak by znělo vaše předsevzetí, pokud byste si ho dal?

Být hodnější na lidi kolem sebe. Jak stárnu, stávám se netrpělivým, podrážděným. Ono to tak na první pohled nevypadá, lidé vidí tu přívětivou tvář. Omlouvám se proto všem, které jsem nějak pohoršil, naštval, způsobil křivdu. Snažím se vstupovat do Nového roku s čistým štítem.