Už je to v posledních letech skoro evergreen. Před sezonou se představí trenér, kterému se dá bezmezná důvěra a volnost ke "koncepční práci" s mužstvem. Jenže ouha, kouč stráví u mužstva pár měsíců, vyfiltruje přebytečné hráče, aby je pak při nedostatku zase bral zpátky... Koncepce a řeči o "stabilizaci" také vezmou za své a přichází pardubická specialita posledních let. A není to perník. Výměna trenérů. Dnes Dynamo představí nového lodivoda, jehož jméno nejspíš nadzvedne fanouška ze židle tak vysoko, že by mu i strop svatovítské katedrály nestačil, aby si nerozrazil lebku.

Sám neumím hrát ani na hřeben a když vás pozoruju, tak dumám nad tím, co na tom pódiu prožíváte. Na co tam myslíš, jak to zahrát nebo prostě troubíš a u toho si v hlavě rovnáš, kterou složenku je potřeba zaplatit?

Nejhorší je, když jdeš hrát nějaký sólo a řekneš si, teď to budu hrát trošku jinak. Pak hraješ hrozný kraviny. Prostě, když chceš bejt hrozně chytrej a chceš něco vymyslet, tak ti vylezou hrozné kokotiny. Každá skladba musí být tak ohraná, abys jí měl úplně pod kůží, teprve pak si s tím můžeš trošku pohrát, víš.